Posed

Porťas musel přežít krátkou cestu autem, ale venku je tak krásně, že to za to stálo. Vyjeli jsme si pěkně do hor, páníček našel odlehlé pole a mysleli jsme, že si letos konečně užijeme posezení pěkně v přírodě, sluníčko, že si dáme venku oběd. Jenže sotva jsme vylezli, jevil Porťas známky neklidu, ba dokonce strachu. Postupně přešel do učiněné paniky, a to tak velké, že hrůzou zalezl do auta. Porťas. Do auta.
Chvíli jsme nechápali, co se děje, až se ukázalo, že se náš udatný hrdina prostě bojí posedu. Tak jsme chvíli poseděli, nasvačili jsme se, doběhli jsme pro Porťase, který byl od nás celou dobu v uctivé vzdálenosti několika desítek metrů a šli jsme jinam.

Nebuj, Porťas.

Tam to ovšem nebylo lepší, jelikož se zase rozdováděl až moc, a zcela nečekaně zahučel do vody. Nevím jestli jsem byla víc překvapená já nebo Porto, každopádně páníček se královsky bavil!

Druhý den jsme si zase vyeli do hor, naštěstí už si náš pejsánek posedů nevšímal, a tak to byl docela pěkný výlet.

Už běžím!

Páníček se mnou dělá psí kusy.

Porto má novou zálibu - objevil funkci oken :)

Tak kdy už půjdem ven?

No řekněte, kdo by odolal... Tak poslední dobou chodíme na procházky skoro pořád.

A Portíkovi se to líbí :)

Doma je potom mooooc hodný :)

Rabštejn

I Porťas má evidentně lovecké instinkty!

Dole v dole

Porto a proháňka měsíční krajinou