Jelikož se Marušky příchod na svět povážlivě blíží, byli jsme nuceni položit si otázku: Bude s námi spát v posteli pejsek nebo miminko? (Možnost, že oba, jsme nakonec přeci jen zavrhli :P)
Nakonec jsme se rozhodli pro Marušku, což s sebou ale přináší jednu nemilou komplikaci - jak teď vystrnadit paličatého russella, co se ještě ke všemu tak rád a labužnicky válí v peřinách?
Takže jsme si jednu krásnou neděli řekli, že se nedá nic dělat, ale od teď budeme zlí a budeme Porťase krutě nutit spát v pelechu.
Proces probíhá tak, jak většina majitelů pejsků jistě dobře zná - důrazně rozkážete, ať jde pes dolů, on se ani nehne, kouká, jako kdybyste mu rozkázali skočit z okna, a začne přetlačovaná.
Vy tlačíte pejska z postele, pejsek zabejčeně setrvává na místě. Nakonec zvítězí fyzikální zákony a šedesátikilový pán zvířat po lítém boji vytlačí osmikilového psíka z postele.
Pejsek je ovšem obratem zpátky.
Takhle uděláte pět, šest pokusů a začnete pomalu podléhat špatnému svědomí, že chudinka pejsek tak touží po vaší společnosti a vy ho za to odměníte násilným skopáváním z postele.
Takže jsme si řekli, že začneme od pondělí.
V pondělí se vše opakovalo, s tím rozdílem, že Porťas do postele začal skákat s různými "dárky", které před nás položil, a v jeho nekonečně smutných psích očích se dalo číst: "Tak už můžu?"
Tak jsme si řekli, že teda může spát v posteli, ale jen na pozvání.
V úterý nám došlo, že to je fakt kravina, a začali jsme ho zase vyhazovat z postele. Přísně.
Porťas si asi po padesátém seskoku opřel packy a čumáček o okraj postele a koukal na nás.
....
Vydrželi jsme to asi deset vteřin.
Nakonec jsme si řekli, že začneme v novém bytě, protože v novém prostředí si bude snáze zvykat. Zatím si alespoň připravujeme půdu tak, že když se náhodou objeví v posteli, něžně ho vezmeme, jako miminko, a s maximální opatrností za doprovodu trpělivého vysvětlování ho uložíme do pelíšku :) Tam se mu omluvíme a jdeme spát.
 |
| Umí si to zkrátka zařídit... |
