Tak různě

Jelikož máme spoustu práce se stěhováním a já teď opravdu nejsem zrovna atlet, bylo posledních 14 dní jistě náročných nejen pro nás.

Ukaž zuby!

Tak za prvé si Porťas musel zvykat na nový byt obecně - což mu při našem častém cestování problém moc nedělalo. Za druhé si ovšem musel zvyknout, že teď nechodí do postele. A je tak strašně hodný a poslušný, že opravdu spí jenom v boudičce a do postele nechodí. Až na jednu výjimku.
A tady začíná taková záhada.
Portíkovi totiž čas od času koupíme velkou kost (zhruba jako jeho hlava) z nějaké buvolí kůže nebo čeho. A on je z toho vždycky neštěstím bez sebe. Kost si vezme do tlamy a chodí s ní po bytě a kňourá. Pak skočí do postele a položí jí před nás. Tak jí hodíme dolů, on si pro ní hned skočí a pak chodí zase po bytě a kňourá. Proč to dělá?
Baví ho pro ní běhat, když mu jí házíme, baví ho se o ní přetahovat, baví ho jí kousat, když jí držíme. Ale jakmile ho s ní necháme o samotě, začne bloudit po bytě a kňučet...
Velká novinka je, že už si snad asi zvyknul na auto! Sice rozhodně nejsme ještě tak daleko, že by do něj nadšeně sám skákal, ale když už ho tam teda násilím zavlečeme, tak sedí, popř. kouká z okna, vůbec neslintá - i když ještě tu a tam pomlaskává a olizuje se - a hlavně - už neblinká.

Tváří se sice pořád jako boží umučení, ale už to zvládá docela dobře.

Teď bydlíme u parku, kam chodí spousta psů, a Porťas je z toho celý vedle... Občas ho někam vyvezem, aby se vylítal, a jinak spokojeně přes den podřimuje stejně jako vždycky, takže si tu asi docela zvyknul :)