Zima začala!

Ano, je to tak, Porťasovi začíná otužovací období... -6° je k tomu ideální, no ne :)

A takhle lítá za letadlem:

Sun(ny)day

Pošmourno

Ale pořád ještě můžeme chodit ven všichni... Až začne mrznout, budeme muset Majáka nechávat doma. Porťasovi chladno nevadí vůbec... Zatím :)

Na procházku vždycky vystřelí jako blázen

V lese pronásleduje zvěř 

Probouzí se v něm lovecké pudy

Hops - ten flek je opravdu Porto :)

S Angie

Po dlouhé době viděl Portík opět svojí kámošku a krásně se vyblbli - konečně někdo, kdo si s ním hraje :)

Pár fotek z procházek

Porťas se tuhle nechal odvolat od psa. Zázrak.



(..no.. je fakt, že si před tím spolu chvíli hráli, a vzhledem ke značné převaze psa i jeho velké chuti dovádět byl chudák Portík za chvíli úplně grogy... takže jsme ho spíš zachránili než přivolali... Ale když si to shrneme, tak jsme na něj prostě zavolali a on přiběhl - takže zázrak).

Pár novinek

Žel bohu, musím uznat, že Porťasův blog poněkud zanedbáváme. Ovšem zanedbáváme i ten Májin - abyste si nemysleli, že někomu nadržujeme!
Jinak je všechno v pořádku - jen nezbývá moc času na sezení u počítače. Což vlastně není zas až tak špatné.

Co je tedy nového - vůbec se nevyznáme v Porťasových fóbiích - když je do něčeho zapálen, mohlo by vedle něj práskat dělo a nevšimne si toho. Jindy mu ale zase stačí malinkatá rána a odbíhá co nejdál a co nejhlouběji (sklep, není-li sklep, podpostelní nora, není-li nora, pak myčka, pračka, šuplíky....)
Fóbie z fotoaparátu stále trvá.

Intenzivně pracujeme na drezúře. No, intenzivně možná není to nejlepší slovo, ale Porťas chodí na procházky několikrát za den - a na jaké! Vyjdeme z domu rovnou na louku, Porto běhá jako blázen, občas potkáme nějaké jiné pejsky (to zatím drezúra není moc znát), cvičíme chůzi u nohy a přivolání. Ale je to pořád stejné - když chce, poslouchá perfektně. Problém je... ale to jistě víte :)

Novou, dosud netušenou Porťasovou dovedností je, že se ukázal jako výtečný lovec myší! Necháme stranou okolnost, že někde v domě mají myši nejspíš doupě, a soustřeďme se na Portíkovu krásnou schopnost hlodavce chytit, položit před pec a čekat, až přijde páníček a projeví nevýslovné nadšení :) Zjistiv, že je to dobrý způsob, jak přijít k piškotu, položil Porto takto další myš před pec ze ten den ještě dvakrát!

Fotodokumentaci se pokusím dodat co nejdříve...

Bouřky

Porťas si poslední dobou opravdu užívá... Na jednu stranu nás svými útěky stále intenzivně seznamuje s blízkými i vzdálenými sousedy (v hospodě nám neříkají "jé, vy jste tu byli včera", ale smějí se na Porta "jé, tys tu byl včera"), na druhou stranu však obden zažívá bouřky, které ho nutí k neuvěřitelným kouskům, od fádního lezení do skříní a šuplíků, přes různé schovky ve sklepě, v autě (!) či v břečťanu, až např. po nocování ve staré podlaze.
Ale když bouřka přejde, je na něm vidět, jak se mu na zahradě líbí - nadšeně jí přebíhá tam a zpátky a večer... je tuhoň :)

Porťas je teď venku od rána do večera, dokonce se mu tak moc líbí na naší zahradě, že mu ani nevadí jezdit tam autem!
A nejenže nastupuje sám, ale posledně jsme ho k tomu ani nemuseli přemlouvat.
S liškou už uzavřeli příměří, momentálně jsou oba v koupelně, Porto je uvelebený na svém oblíbeném místě za záchodem a Eliška se rozvaluje v jeho pelíšku. Vyfotili bychom je, ale jelikož Porťas evidentně vyměnil fóbii z aut za fóbii z foťáku, můžeme pouze přispět roztomilým obrázkem Porta s Májou (foceno mobilem, proti kterému nic nemá):

Hlídač

Porťas si dělá pelíšky všude možně - pod postelí, ve skříni... Teď nově na pelíšku, který jsme vyprali a položili vedle pračky - šup už se tam zabydlel :)

Pátek 13.

Včera jsme šli zamávat páníčkovi, když odjížděl, a během vteřiny Porťas využil nestřeženého okamžiku a vzal roha. Vůbec jsem si toho nevšimla. Když jsem zabouchla dveře a šla domů, bylo mi hned divné, že se kolem mě nikdo nešmrdolí... Prohledala jsem dům, Porto nikde. Šla jsem na ulici, Porto nikde. Voláme tedy páníčkovi, že se asi Porťas ztratil, začala pátrací akce. Stokrát jsme obešli blok, stokrát prohledali dům od půdy až po sklep, nic. Běželi jsme vytisknout letáky, že se ztratil pes, a čtyři hodiny ve třicetistupňovém vedru obcházeli Světovar, Slovany, Božkov, Lobzy...
Do akce se zapojilo mnoho dobrovolníků, čímž jím děkujeme :)
A co dělal celou dobu náš milovaný Porťásek?
Ten nějakou dobu (těžko říct jakou) pobíhal po okolí, až si ho před školou všimla jedna desetiletá holčička. Viděla, jak Porto pobíhá sem a tam přes silnici, a přišlo jí to divné. Když šla potom domů, běžel Porťas za ní. Jelikož to byli nějací dobří lidé, vzali ho k veterináři, zavolali do útulku a starali se o něj.

My mezitím sice kontaktovali policii, ale ta se evidentně zrovna nepřetrhla, takže do útulku vůbec nevolala... No, a když jsme vyřízení čekali doma, kdo se ozve, přemýšleli, kde všude bychom ještě mohli oznámit, že se ztratil pes, zkusili jsme ještě sami zavolat do útulku.
Ukázalo se, že někdo našel psa, který by zhruba odpovídal našemu moulovi :)
Hned jsme tam běželi a skutečně - ze dveří se hrnul Porto. Čekali jsme nějaké radostné metrové výskoky... Ale Porťas lehce zavrtěl ocáskem a s výrazem "no to byla doba, tak jdem" nevzrušeně vyrazil k domovu.
Asi to pro něj ale bylo také náročné, vypadal dost vyřízeně...
Jedno pozitivum to však mělo - teď se od nás nehne na krok a bedlivě si nás hlídá!

Kaňour jeden.