Pátek 13.

Včera jsme šli zamávat páníčkovi, když odjížděl, a během vteřiny Porťas využil nestřeženého okamžiku a vzal roha. Vůbec jsem si toho nevšimla. Když jsem zabouchla dveře a šla domů, bylo mi hned divné, že se kolem mě nikdo nešmrdolí... Prohledala jsem dům, Porto nikde. Šla jsem na ulici, Porto nikde. Voláme tedy páníčkovi, že se asi Porťas ztratil, začala pátrací akce. Stokrát jsme obešli blok, stokrát prohledali dům od půdy až po sklep, nic. Běželi jsme vytisknout letáky, že se ztratil pes, a čtyři hodiny ve třicetistupňovém vedru obcházeli Světovar, Slovany, Božkov, Lobzy...
Do akce se zapojilo mnoho dobrovolníků, čímž jím děkujeme :)
A co dělal celou dobu náš milovaný Porťásek?
Ten nějakou dobu (těžko říct jakou) pobíhal po okolí, až si ho před školou všimla jedna desetiletá holčička. Viděla, jak Porto pobíhá sem a tam přes silnici, a přišlo jí to divné. Když šla potom domů, běžel Porťas za ní. Jelikož to byli nějací dobří lidé, vzali ho k veterináři, zavolali do útulku a starali se o něj.

My mezitím sice kontaktovali policii, ale ta se evidentně zrovna nepřetrhla, takže do útulku vůbec nevolala... No, a když jsme vyřízení čekali doma, kdo se ozve, přemýšleli, kde všude bychom ještě mohli oznámit, že se ztratil pes, zkusili jsme ještě sami zavolat do útulku.
Ukázalo se, že někdo našel psa, který by zhruba odpovídal našemu moulovi :)
Hned jsme tam běželi a skutečně - ze dveří se hrnul Porto. Čekali jsme nějaké radostné metrové výskoky... Ale Porťas lehce zavrtěl ocáskem a s výrazem "no to byla doba, tak jdem" nevzrušeně vyrazil k domovu.
Asi to pro něj ale bylo také náročné, vypadal dost vyřízeně...
Jedno pozitivum to však mělo - teď se od nás nehne na krok a bedlivě si nás hlídá!

Kaňour jeden.