Fousáčův blog

Přesně v den, kdy by Arťásek býval oslavil 22 měsíců - 7. 7. 2013, jsme si přivezli Porťase. Pětiměsíčního fousáče, který má před sebou nelehký úkol - vynahradit nám něco, co vlastně ani dost dobře vynahradit nejde...

Cestou autem se třikrát poblil. No... Arťas : Porťas 1 : 0.

Nejistý úsměv nad poblitými fousky.

Ještě nemá jméno, což ovšem znamená, že se i těžko přivolává. Svým gumovým během si to namířil někam k silnici a divili byste se, jak rychle může takové nemotorné štěně utíkat. Jinak je ale podezřele klidný a těžko uvěřit, že je to to samé torpédo, které jsme takhle krutě vytrhli od jeho dosavadních páníčků i brášků.

Doma se ukáže, že vlastně ještě neumí chodit po schodech. Nesu ho a drží se mě jako klíště :) Je hrozně přítulnej, ale bohužel ještě nevím, že má ve zvyku radostí učůrávat. Večer hážu do pračky poslední čisté tričko, Porťas ještě trochu učůrne v pojíku, prošmejdí, co se dá, uvelebí se bez problémů v Arťasovo pelíšku a usne.

Druhý den je vyjukaný, všude se pohybuje s maximální opatrností, když smrkám, schovává se vyděšeně pod gauč :)

Nechávám ho zkusmo o samotě - rozčíleně štěká. Ale jen chvilku, pak je hodný. Jedu mu koupit pelíšek, ale evidentně se mu zalíbil ten Arťasovo. Lákám ho dolů ze schodů, stojí nahoře a naštvaně štěká. Do večera ale běhá po schodech jako čamrda.
Byli jsme dvakrát na procházce, chodí hezky na vodítku a zastavuje uchvácené kolemjdoucí.